Právněhistorická kniha roku 2018

První československý zákon. Pokus o opožděný komentář

Ladislav Vojáček

ISBN 978-80-7552-185-9

Wolters Kluwer, Praha, 2018, 392 stran

Zákon o zřízení samostatného československého státu č. 11/1918 Sb. z. a n., označovaný též jako recepční zákon nebo první ústavní provizorium, byl navzdory číslu, pod kterým se objevil ve Sbírce zákonů a nařízení, prvním československým zákonem. Národní výbor československý jím 28. října 1918 dal právní formu obsahu zároveň přijatého provolání „Lide československý!“, jímž občanům oznamoval vznik samostatného československého státu. Z právního pohledu představuje to nejdůležitější, co se pojí s blížícím se stým výročím vzniku Československa. V jeho pěti stručných paragrafech se zároveň skrývá překvapivě mnoho právních problémů. Autor zvolil netypickou formu opožděného, a tedy i specifického komentáře k tomuto zákonu, aby s důrazem na státoprávní aspekty přiblížil širší souvislosti vzniku Československa. Ukazuje, nakolik se myšlenka samostatného a společného česko-slovenského státu (ne)odrážela v českých a slovenských politických programech od revoluce v roce 1848 až do vypuknutí první světové války. Věnuje se též činnosti české a slovenské domácí i zahraniční politické reprezentace v době první světové války, událostem, které bezprostředně vyústily ve vznik samostatného státu, a jeho postupnému upevňování. V té souvislosti obrací svou pozornost především na reálné ovládnutí pohraničních oblastí českých zemí a území Slovenska. Charakterizuje rakouský a uherský státní aparát a rakouské a uherské právo, neboť z podstatné části našly uplatnění i v československém státě. Sleduje, jak si v roli zákonodárce počínal Národní výbor československý a jeho přímý pokračovatel – revoluční Národní shromáždění. V neposlední řadě se zamýšlí také nad původem a problematičností některých ustanovení samotného zákona a nad odlišnostmi jeho jednotlivých verzí.

Marek Starý

ISBN 978-80-87284-67-4

Auditorium, Praha, 2018, 767 stran

Řeší-li dnes Evropa usilovně migrační otázku, není od věci si uvědomit, že jde o novou podobu starého problému. Stejně jako jinde, má i v Čechách rozlišování mezi „domácími“ a cizinci prastaré kořeny a tradičně bylo také předmětem zájmu právních norem. Zřejmě nejcitlivější rozměr přistěhovalectví přitom původně představovalo usazování zahraniční šlechty, které mohlo potenciálně znamenat narušení sféry vlivu domácích aristokratických rodů. Proto se již v době vlády Jana Lucemburského začíná objevovat první snaha o regulaci přistěhovalectví a o právní zakotvení obyvatelského práva (později se pro něj v administrativní praxi i odborné literatuře vžil latinský termín „inkolát“). Usazování cizinců v Čechách sice nebylo a ani nemohlo být beze zbytku vyloučeno, pokud se ale chtěli stát de iure Čechy, museli podstoupit formalizovaný proces, v jehož průběhu jim bylo české obyvatelské právo uděleno. Významnou roli hrál v tomto procesu panovník, rozhodující slovo si ale v pohusitské době vybojovaly stavy a udělování inkolátu se stalo jednou z významných kompetencí zemského sněmu. Česká historiografie zatím bohužel ke komplexnímu zpracování inkolátní problematiky nedospěla. Autor se v předložené publikaci snaží na základě mnohaletého pramenného výzkumu toto bílé místo částečně vyplnit, přičemž se zaměřuje na tzv. předbělohorské období (1526–1620). Vychází samozřejmě z analýzy normativních pramenů, které se k obyvatelskému právu vázaly, nevyhýbá se ale ani rozkrývání reálných administrativních procesů, jimiž byly příslušné normy naplňovány. Významnou součást knihy tvoří také soupis jednotlivých rodů, jejichž příslušníci byli v Čechách za obyvatele přijati, doplněný základními údaji o jejich skutečném působení na půdě zemí České koruny.

Dva procesy s Vojtechom Tukom

Zuzana Illýová, Michal Malatinský

ISBN 978-80-7552-896-4

Wolters Kluwer, Bratislava, 2018, 184 stran

Veľké trestné procesy so sebou často nesú stigmu doby, v ktorej sa odohrávajú. Bývajú poznačené politickou a spoločenskou situáciou, ktorá predurčuje ich priebeh, ale nezriedka aj výsledok. O to viac to platí, ak je obžalovaným kontroverzný politik, ktorý si svojou činnosťou na politickej scéne získal mnohých obdivovateľov, ale aj početných odporcov či nepriateľov. Žiaden iný politik v slovenských dejinách však nebol súdený vo veľkom trestom procese hneď dvakrát. V novodobých slovenských dejinách sa taký prípad vyskytol – Dr. Vojtech Lazár Tuka, slovenský právnik, akademik, politik, odsúdený politický zločinec, predseda vlády a popravený kolaborant, stál pred súdom v roku 1929 a aj v roku 1946. Jeho procesy patria medzi významné medzníky slovenských dejín a dodnes vzbudzujú pozornosť v slovenskej verejnosti, ako aj medzi historikmi a právnymi historikmi. Publikácia je prvým uceleným monografickým spracovaním oboch procesov najmä z právno-dejinného hľadiska. V prvej kapitole je obsiahnutý stručný životopis Vojtecha Tuku. Na túto kapitolu nadväzuje spracovanie oboch procesov s dôrazom na priblíženie a analýzu právnych predpisov, na základe ktorých jednotlivé procesy prebiehali. Autori pri písaní týchto kapitol vychádzali z archívneho výskumu a dostupných prameňov. Záver monografie ponúka komparáciu oboch procesov. Publikácia je určená právnym historikom, historikom, ďalším humanitným vedcom, ale aj širokej laickej verejnosti.