Právněhistorická kniha roku 2020

V průběhu března a dubna 2021 odborná porota Evropské společnosti pro právní dějiny, z.s., zhodnotila knihy z oblasti českých a slovenských právních dějin, obecných právních dějin a římského práva, které byly vydány v předcházejícím roce.

Ocenění „Právněhistorická kniha roku 2020“ bylo uděleno doc. JUDr. Jiřímu L. Bílému, Ph.D., Eq.M. z Katedry teorie práva a právních dějin Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci za dvoudílnou monografii „Ius montium: právo moravských vinohradních hor v kontextu střední Evropy“, která vznikla v rámci Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity, resp. projektu DG16P02R017 „Vinohradnictví a vinařství pro zachování a obnovu kulturní identity vinařských regionů na Moravě“.

Jako druhá nejlepší právněhistorická kniha byla oceněna kolektivní monografie autorů z brněnské a bratislavské právnické fakulty „Ústava a ústavní systém meziválečného Československa“ a třetí nejlepší právněhistorickou knihou byla vyhlášena monografie prof. JUDr. Jana Kuklíka, DrSc. z Katedry právních dějiny Právnické fakulty Univerzity Karlovy s názvem „Příběh československé ústavy 1920“.

Níže je k dispozici charakteristika oceněných knih:

IUS MONTIUM: PRÁVO MORAVSKÝCH VINOHRADNÍCH HOR V KONTEXTU STŘEDNÍ EVROPY (1. a 2. DÍL)

Jiří L. Bílý

ISBN 978-80-7418-349-2 (soubor)

Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2020, 378 s. + 379 s.

Uvedená kniha tvoří kompendium jednoho ze zvláštních práv panovníka, který měl nejvyšší jurisdikci nad vinohradními horami. V první kapitole autor shrnuje dosavadní stav bádání horenského práva, naznačuje, co bylo podnětem zájmu o horenské právo a připojuje výběrovou bibliografii.

V druhé kapitole se autor zabývá počátky pěstování vína na Moravě a konstatuje, že intenzívní pěstování vína se rozšířilo na Moravu z jihu a Slované se museli naučit víno pěstovat. Právní a organizační model pěstování vinné révy byl převzat z římských provincií, což mělo vliv na podobu horenského práva.

V třetí kapitole se autor zabývá právním založením vinohradních hor, rozebírá pojmy, jako je horenský regál a horenská jurisdikce, právní pojem vinohradní hory a jednotlivé části zakládacího aktu jako byly zakládací listiny viohradních hor, vymezení a rozměření vinohradní hory, potvrzení emfyteutické držby vinohradu, povolení vlastní správy a soudu a povolení horenského práva.

Čtvrtá kapitola je věnována pramenům horenského práva. Zejména se zaměřuje na obecné horenské řády, jedná se o horenský řád vydaný v letech 1379–1402 moravským markrabětem Joštem pro vinohradní hory v Židlochovicích. Autor sleduje, jak se jeho užívání šířilo v moravských vinohradních horách. Jako projev kolonizace z Dolního Rakouska se na Moravě užívaly falkenštejnské horenské řády. Jejich platnost vycházela z ústřední role horenského soudu ve Falkensteinu. Jejich rozšíření bylo v jižních oblastech Moravy kolem Uherského Brodu, Strážnice a Mikulova. Vedle těchto řádů se objevují řády vzniklé sepsáním moravského obyčejového práva. Horenské právo také nacházíme v městských a vesnických samosprávných řádech. Od 16. století vznikají speciální horenské řády řešící vždy určitý úsek horenského práva, např. Řády výčepní, pracovní, řády o vinobraní a mzdové a taxovní řády.

V další části práce se autor zabývá pravomocí a kompetencí horenských úřadů a vývojem soudnictví včetně přehledu horenského soudního řízení. Ukazuje, jak se správní soudní autonomie 13.-14. století od 15. století omezuje. Důvodem je vliv pozemkové vrchnosti na podobu horenského práva. Éru vinohradních hor jako autonomního soudního a správního celku ukončuje absolutistický stát v 18. století za vlády císaře Josefa II..

Následuje kapitola o horenských svobodách, což byla původně práva panovníkova majetku přenesená na horenskou komunitu. Jedná se o mílové právo, právo azylu a míru ve vinohradní hoře, hrdelní právo, výčepní a lovecká imunita. Jádro práce tvoří kapitola o emfyteuzi ve vinohradních horách. Autor se zabývá držbou vinohradu, dispozičními právy k vinohradu, právem k užívání vinohradu a braní plodů. Konstatuje, že nakládání s vinohradem bylo postupně omezováno pozemkovou vrchností.

ÚSTAVA A ÚSTAVNÍ SYSTÉM MEZIVÁLEČNÉHO ČESKOSLOVENSKA

Karel Schelle, Jozef Beňa, Jaromír Tauchen, Ladislav Vojáček a kol.

ISBN 978-80-7418-330-0

Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2020, 931 s.

Sto let od vydání první československé Ústavy (1920) inspirovalo skupinu právních historiků k napsání obsáhlé publikace věnované vzniku, vydání a realizaci této Ústavy. Časově je publikace zaměřená na období do roku 1939. Její pojetí je velmi široké, zahrnuje všechny státoprávní problémy, s nimiž se první Československá republika setkala. Podrobně jsou popsány nejen hlavní ústavou regulované oblasti (moc zákonodárná, výkonná, vládní a soudní), ale obsáhlá jsou i pojednání o právu volebním, postavení Slovenska a Podkarpatské Rusi. Součástí jsou i životopisy nejvýznamnějších prvorepublikových konstitucionalistů. Jednotlivé kapitoly jsou proloženy bohatou obrazovou dokumentací, zejména portréty známých českých a slovenských politiků. Druhou částí publikace je soubor všech důležitých ústavněprávních dokumentů a vyčerpávající bibliografická příloha. Knihu opatřil úvodem nedávno zesnulý předseda Senátu PČR Jaroslav Kubera. Jedná se o doposud nejobsáhlejší rozbor ústavního vývoje meziválečného Československa.

PŘÍBĚH ČESKOSLOVENSKÉ ÚSTAVY 1920

Jan Kuklík

ISBN 978-80-246-4541-4

Praha: Karolinum, 2020, 336 s.

Ústavní listina z 29. února 1920 je základním ústavním dokumentem samostatného československého státu. Jan Kuklík sleduje příběh jejího vzniku i její osudy až do roku 1948, kdy byla nahrazena tzv. ústavou 9. května. První československá ústava je spojena se vznikem samostatného státu, ale i s osudovými okamžiky ohrožujícími samostatnou československou státnost v letech 1938/1939 a s nadějí na její obnovu v letech druhé světové války a po jejím skončení. Ústavní listina z roku 1920 posloužila i jako jeden z inspiračních zdrojů při přípravě nové české ústavy v roce 1992.